Jsem rasista, když nemám ráda katolickou církev?

Úvod

Tento text píšu, protože jsem byla označena za rasistku.

Ne proto, že bych útočila na lidi kvůli rase, ale proto, že otevřeně kritizuji katolickou církev a bílé muže, kteří v ní po staletí drží moc. Můj hněv není omyl ani selhání. Je reakcí na konkrétní činy, konkrétní škody a konkrétní oběti.

Kritika církve není rasismus

Rasismus míří na lidi kvůli jejich rase. Katolická církev je instituce a sekta. Mocenská struktura. Organizace, která po staletí formovala zákony, morálku i těla jiných lidí. Kritizovat instituci, která systematicky ubližuje, není nenávist k lidem. Je to odpovědnost.

Proč jsem naštvaná

Katolická církev dlouhodobě:

• odmítá LGBTQ+ lidi, zpochybňuje jejich existenci a lidskou důstojnost,

• aktivně přispívá k pocitům studu, strachu a sebenenávisti,

• kryje sexuální zneužívání dětí, přesouvá pachatele a umlčuje oběti,

• chrání reputaci a moc místo pravdy a spravedlnosti.

To nejsou emoce vycucané z prstu. To jsou opakované vzorce chování.

Pod útlakem církve.

Bílí muži u moci

Katolická církev je po staletí řízena především starými bílými muži, kteří rozhodují o životech ostatních, aniž by sami nesli následky.

Příklady selhání této moci:

• papežové, biskupové a kardinálové, kteří věděli o znásilňování dětí a rozhodli se mlčet,

• církevní autority, které zakazují potraty, ale nechrání děti před násilím,

• muži, kteří káží o morálce, zatímco sami porušují základní lidské hranice,

• struktura, kde ženy nemají hlas, ale nesou důsledky rozhodnutí mužů.

Když o těchto lidech mluvím tvrdě, není to kvůli jejich barvě pleti i když jsou většinou bílé barvy. Je to kvůli zneužívání moci a pokrytectví.

Historie plná krve

Katolická církev má za sebou:

• náboženské války,

• inkvizici a mučení,

• pogromy a nucené konverze,

• hony na čarodějnice – v Evropě i v rané Americe,

• spoluúčast na kolonialismu a likvidaci původních kultur.

Tohle není dávná pohádka. Důsledky téhle historie žijí v zákonech, traumatech i mocenských vztazích dodnes.

Nehodlám se omlouvat za hněv

Hněv je přiměřená reakce na násilí, zneužívání a systematické ubližování. Nehodlám ho zjemňovat proto, aby se někdo cítil pohodlně. Pohodlí utlačovatelů nikdy nebylo důležitější než bolest obětí.

Závěr

Nejsem rasistka. Jsem člověk, který odmítá mlčet o zločinech instituce, jež se zaštiťuje morálkou, ale opakovaně selhává. A budu klidně posuzovat celou katolickou církev podle chování jejich představitelů. Pokud někoho víc pohoršuje můj hněv než znásilněné děti a zničené životy LGBTQ+ lidí, pak problém není ve mně.